Tohle mi nikdo neřekl, aneb proč vznikla Jitka Léčivá Kytka

Holky to prý mají těžší. Pch, tak na to jsem vždy odmítala přistoupit. O to větším překvapením pro mě bylo, jak obrovskou životní změnu mi přineslo stát se mámou. Dřív jsem si myslela, že ve své vědecké práci prostě navážu tam, kde jsem skončila před dětmi, ale není tomu tak. Zajímalo by mě, jestli to mají některé maminky podobně. Zároveň tímto svým příběhem vysvětlím, proč píšu tento blog.

Až mi skončí druhá rodičovská, měla bych se opět vrátit do práce. Jenže…bude mi už 43 let a ze svého původního oboru budu pryč už deset let!! Tak takhle jsem si to nepředstavovala. Jenže někdy věci nejdou podle plánu. Druhé těhotenství se nedařilo, a přišlo až v šesti letech první dcerky Eriky.

Dělat vědecký výzkum byl můj sen

Původně jsem pracovala na výzkumu nových antibiotik, trávila jsem dny v laboratoři u mikroskopu, pipetovala jsem nebo nalívala agar do Petriho misek. Kamarádila jsem se s rezistentními kmeny bakterií a kvasinek, pěstovala jsem z nich biofilmy, které jsem se následně snažila zlikvidovat pomocí antimikrobiálních látek z rostlin i z včelího jedu.

Věda mě moc bavila a věnovala jsem se jí naplno. Nedělalo mi problém zůstávat v práci do večera, a když bylo kvůli experimentům potřeba, přišla jsem o víkendu, nebo svátku. Prostě mě to naplňovalo a zvědavost a snaha vyzkoumat opravdu účinné látky mě popoháněla.  

Konečně těhotná, poprvé

Pak to přišlo. Ve 33 letech jsem konečně otěhotněla a bylo nutné vše změnit. To jsem ještě netušila, že v mém životě nezůstane kámen na kameni. Z laboratoře jsem se musela jakožto těhule přesunout do kanceláře, a už jen sedět u počítače, zpracovávat výsledky a dopisovat vědecký článek. Ale to bylo to nejmenší.

Návrat do rodného města. Proč? Děti mají mít babičky a dědečky.

Vdala jsem se a před porodem jsme se s mužem rozhodli přestěhovat z Prahy do rodné Olomouce. Pro mě to znamenalo po patnácti letech opustit Prahu, všechny kamarády a zážitky tam nechat. Sbalila jsem svůj život do dodávky WV Transportér, včetně čolků a malých kytek. Velké kytky jsem věnovala kamarádce Szofii, ty se nevlezly.

Můj muž František a dva kamarádi Vašek a Tom odvezli můj dosavadní život do Olomouce. A já s novým životem v lůně jsem šla na vlak, jako už asi milionkrát, ale tentokrát naposled.  Do teď se mi o tom dni zdají šílené sny. V Olomouci na nás čekal holobyt, ale náš. Ani žárovky nám tam původní majitel nenechal.  A já – na konci osmého měsíce s pořádným bubnem.

Znovu do práce, ale kam?

Když šla první dcerka do školky a já měla hledat práci, zuřil Covid. Školky zavřely, a tak jsme využili to nejdůležitější, proč jsme se vrátili do rodného města, a tedy babičky. Práci jsem tehdy hledala celkem dlouho, ve výzkumu měli co dělat sami se sebou a nové lidi nebrali. Pak se ale objevily hned dvě práce zároveň. A bylo nutné si vybrat.

Jedna ve vědě, na vysoké úrovni, ale v dost vzdáleném oboru, ve výzkumu rakoviny. Kdybych ještě neměla vlastní rodinu, neváhala bych a šla do svého splněného snu, a makala naplno. Ale po zralé úvaze jsem zvolila druhou práci, která mi dávala víc času na rodinu. Stala jsem se muzejní botaničkou. Pro mě nový svět, ale kousek od domu i školky.

Botanika a muzeum

Potěšilo mě, že mi práce muzejní botaničky pomohla vrátit se po poznávání tropů a subtropů a po práci v laborce zpět do české přírody. A mnohem líp ji poznat. Určování české flóry mi chybělo v mém repertoáru studia léčivých rostlin.

Taky mi práce v muzeu ukázala cestu, jak předávat informace dětem, hravou formou, nenásilně, zábavně. Učiteli mi byly samy děti. Navíc jsem se dostala k popularizaci vědy. Začala jsem psát scénáře ke krátkým dokumentům o přírodě, což mě nadchlo. Nicméně do muzea jsem se po druhé mateřské vrátit nechtěla.

Druhé vymodlené těhotenství, ale co se mnou po mateřské?

A teď se dostávám k tomu, proč jsem začala psát tento blog. Moc mě trápí představa, že ve 43 letech bych měla zase začínat od nuly. Hledat práci a mít pocit, že ve vědě mi po deseti letech pauzy ujel vlak.

Pořád jsem hledala cestu, jak využít své mnohé zkušenosti ze studia a předchozích prací, které byly značně různorodé. Zmíním třeba práci na diplomce v Peruánské Amazonii, příspěvek na konferenci v Austrálii spojený s průzkumem souostroví Vanuatu, práci průvodkyně ve skleníku Fata Morgana v botanické zahradě v Tróji.

A k tomu se přidaly nové priority mě jako matky, která už nechce trávit svůj čas zavřená v práci, a přijít domů bez energie, odbývat děti s tím, že jsem unavená. Takhle už jsem dál žít nechtěla.

Chci svůj život zpět

Proto jsem nepřestávala pátrat, až jsem objevila to, co jsem už roky hledala – novou seberealizaci při tvorbě svých webových stránek, díky kterým zároveň lidem pomůžu. Zde můžu tvořit hodnotný obsah, do kterého dávám své vědomosti a kus sebe. Všechno to, co mě tak baví a co jsem se naučila. A to i při mateřské a s prvňačkou😊

Rostliny a jejich svět, děti, tvoření s dětmi, příroda, focení, přírodní ornamenty, semena pod mikroskopem, sítotisk, šití, tašky a pytlíky třeba na bylinky, sukýnky s květinovými psychedelickými vzory, staré botanické kresby, přírodní barviva, domácí přírodní kosmetika, masti, tinktury, jóga.

Být venku na čerstvém vzduchu, dýchat, dívat se do zelených dálek, sledovat mraky, jak plynou. Pozorovat vlastní bylinky v záhonku a pokojové kytky v bytě, jak se jim daří.

Rozhodla jsem se vzít si svůj život zpět. Chci ukázat dětem plnohodnotný a spokojený život, a ne jim každý den říkat, nemám čas, nemám sílu, víš, kolik to stojí, na to už dnes nemám energii, promiň, zítra…

Naše bylinková spižírna

Proto pro Vás tvořím tyto stránky a píšu tento blog. Najdete zde články, které vás povzbudí vzít děti do přírody a užívat si čas spolu. Naučím vás poznávat léčivé bylinky vhodné pro děti, abyste si kousek síly z přírody mohli donést domů. Místo běhu do lékárny pak třeba sáhnete do kouzelného pytlíčku, uvaříte dětem tajuplný voňavý lektvar a porazíte zlého skřeta, který škrábe v krku, nebo hraje na bicí v bříšku. Můžete se inspirovat v tvoření s přírodninami, které si přinesete domů.

Jako první jsem společně s dcerou vytvořila Bylinkovou spižírnu – je to hravý tvořivý herbář, který může být prvním opravdových seznámením vašich dětí s bylinkami. Tvořila ho se mnou moje dcerka tak, aby byl pro děti opravdu poutavý a nutno říct, že máme samé krásné ohlasy. Mrkněte na verzi zdarma zde anebo rovnou na plnou verzi zde.

Zkusme se společně s dětmi zastavit, přestat se honit za zbytečnostmi, protože zítra už budou naše děti dospělé. Vytáhněme s dětmi do přírody, na léčivky!